Ale jsem. Hrabe mi. Hrabe mi takovým způsobem, že mám i halucinace. Čekám v čekárně u psychiatra. Bože to slovo. Tečou mi slzy po tváři.

Můj život se na v roce 2017 zastavil. Skončil. Propadl se. Propadla jsem se já. Já! Chodící ego, malá holka, sebestředný spratek a princezna z Vodochod.

Pátek! Pátek! Tři kýble Cuba libre a tancovačka! Jo aha, já jsem zapomněla, já mám vlastně děti. Nikomu nechci nalhávat, že můj vztah k alkoholu je velice pozitivní. Že jste si toho všimli?! Ne, tomu nevěřím...

Dnes je to devět let, co jsem Tě poznala. Jak to bylo Ti asi připomínat nemusím. Vím, že to nebyla náhoda. Divnej kluk od mlíka. Za tu dobu, co jsme spolu jsme toho moc prožili. Nahoru, dolu, velká láska, krize, hádky, zamilování, obviňování, růst, zásek. Přivedli jsme na svět dvě...

O pocitech, o lásce, o zoufalství, dopisech v lahvi.