Jak jsem si uvědomila, že nejsi debil, ale já jsem kráva.

Dnes je to devět let, co jsem Tě poznala. Jak to bylo Ti asi připomínat nemusím. Vím, že to nebyla náhoda. Divnej kluk od mlíka. 

 
Za tu dobu, co jsme spolu jsme toho moc prožili. Nahoru, dolu, velká láska, krize, hádky, zamilování, obviňování, růst, zásek. Přivedli jsme na svět dvě děti. 
 

Tady bych chtěla zůstat. Víc a nic dokonalejšího už Ti dát nemohu, sorry. 

 

Od začátku vztahu jsem se chovala jako malá holka. Princezna z Vodochod, jak říkáš. Ano. Projektovala jsem dlouhou dobu do Tebe, abys mě chválil, nosil na rukou. Uměla jsem si dupnout a když se načančám, chtěla jsem být nejhezči. Dost jsem si to nutila. Dělala scény, projížděla telefon, nutila si pozornost a opíjela se a dělala ostudu a nebo jsme se pohádali. 

 

Některé páry na nás koukají jako na vztah, který to nemůže ustát. Ale já vím, že jsme to my a že je to naše. 

 

Předně minulý rok, který nás zocelil a tady bych ráda začala, protože tento projekt chci k dnešnímu dni věnovat Tobě. 

 

V minulém roce jsem se zhroutila. Byla samozřejmá věc, že ty se postaráš, ty to pochopíš, ty to dáš a ty to ustojíš. Jsi přece chlap a já jsem ta, co je věčně s dětmi, padá na hubu, potřebuje ocenění atd. Zotavila jsem se pomocí Tvé péče a antidepresiv. Děkuji Ti za to, že jsi při mě stál. 

 

Proč já jsem nedokážu udělat takovou oporu jako TY? Nedokážu při Tobě stát jen když nejsi dobře naladěný.  

 

Jednoznačně proto, že jsem kráva. Nevšimla jsem si spousty věcí v domnění, jakej seš, procházíme krizí, neumíš toto, nevyznáváš mi lásku, nelichotíš mi, nesvádíš mě, nedokážeš mě políbit, pohladit, polichotit, napsat mi zamilovanou zprávu, věčně mi naslouchat a být on-line 24/7. Přitom to děláš jen já to nevidím. 

 

 

Díky terapii u psychiatra, jsem si uvědomila, jakej jsem sebestřednej spratek, a že já mam přinést domu harmonii, něhu, a svého muže chválit. Já??? Dyť dělám všechno, ale on... to je prostě na rozvod. Už mě nemiluje. 

 

Jsme oba cholerici a horké hlavy. Čas od času se pohádáme. Od nového roku jsem si dala dar. Vždycky, když se hádáme, představím si to, proč jsem si Tě vzala. Toho kluka s pastou na zuby pláclou na tričku, co mi přivezl plný kufr květin a pozval se na návštěvu k Jágrovi. 

 

Vždy změknu. Protože proto, jsem si Tě vzala. Ne proto, že nepřibiješ polikčku v kuchyni a nekoupíš maso na svíčkovou. Nejsem ta, která Ti radí, co máš dělat (pokud mě nepožádáš, víš, že mám milion rad v rukávu pro Tvé dobro). Už mi to došlo. 

 

Přestal jsi být hodný kluk a nevyhovíš mi ve všem a okolí také neodkýveš všechno. To mě strašně štve! Ale zároveň mě to přitahuje a stal jsi se chlapem a já díky Tobě konečně vím, jaké to je, trošku se cítit jako partnerka. 

 

Začala jsem Ti neobratně lichotit a chválit Tě. Jsi šikula, děláš to dobře. To je strašný. Pak jsem si začala všímat maličkostí a toho, že jsou to drobnosti denní existence. Začala jsem Ti ulevovat ve svých nárocích a dala Ti více prostoru. Je víkend, hurá, nebudu muset mít děti na krku, protože strhaný Martin je zvládne. Dyť ho to nabíjí. A pak půjdeme tam a budeme s těmito. Promiň. Dám Ti více Tvého klidu doma. 

 

"Moc si cením toho, jak se o nás finančně staráš." slovo CENÍM Ti může připadat divně. Je divné. Ale Tvé podvědomí na to slyší. Děláš pro náší rodinu maximum a my víc od Tebe nechceme. Chceme Tě v pořádku a spokojeného. 

 

Já jsem Ti chtěla říct, že jsi moje inspirace. Pochopila jsem, jak jsou ženy rozmazlené a na mateřské sebestředně vidí jen sebe, jak jsou unavené. Jak se změnili a kdo vedle nich žije hodnotí jen negací (často se s tím setkávám). Jediný, kdo má moc vztah zachránit, je žena. Ne to on potřebuje psychiatra. Až on se změní. Až on udělá...

 

Vždy si řeknu, zda si Tě vážím a zda Tě respektuji. Pokud je odpověď ano, neřeším malichernosti. Zatím byla vždy ano. Pokud se stane, že bude NE. Nemá to smysl.

 

Jenže se teď setkávám i s muži a překvapivě mi ani jeden neřekl, že má doma pindu, která nic nedělá, není hezká a štíhlá. NAOPAK od žen všichni muži mluví o svých ženách moc hezky, ale už nevědí, co víc udělat. Stagnují. Hledají úniky z domu, chlastaj, jsou ve svý jeskyni. Nekomunikují. 

 

A tak jsem se rozhodla, že začnu dělat nástěnky. Každá z nich je věnovaná Tobě. Budu je dávat na sítě. Přeju si, aby sloužily pro ostatní ženy, jako inspirace, jak začít komunikovat se svými muži.  Nepůjde to hned. Vím, jak dlouho to bylo u nás.

 

Ale. Od té doby, co si Tě všímám. Jsi mi řekl, že se rád vracíš domu. To byla největší krásná věc, co jsem kdy slyšela od nudných klišé aka sluší Ti to. Trávíš víc času s dětmi a světe div se, míň se hádáme. Taky tápu a nevím. Ale ty, můj kluk od mlíka si to zasloužíš. 

 

Tak tady pro TEBE malý dárek. 

 

MILUJU TĚ TAKOVÉHO, JAKÝ JSI.

 

JSI NEJLEPŠÍ TÁTA. 

 

KONEČNĚ MĚ UMÍŠ ROZESMÁT. 

 

FANDIM TI V HUBNUTÍ. JDE TI TO SKVĚLĚ.

 

JSEM PYŠNÁ NA KRAJANKU ZOO. JEN UŽ O TOM NEMLUV (smích). 

 

DĚKUJI, ŽE JSI MI UMOŽNIL ŽIVOT, JAKÝ MÁME. 

 

DĚKUJI, ŽE SE MNOU DOKÁŽEŠ ŽÍT. 

 

DĚKUJI, ŽE SI NA SOBĚ ZAČAL MAKAT PO STRÁNCE OSOBNÍHO ROZVOJE. 

 

VÁŽÍM SI TĚ. 

 

RESPEKTUJI TĚ. 

 

JO A taky.... to si nechám pro sebe. :))))).

 

DÍKY, ŽE JSI A ŠŤASTNÉ VÝROČÍ. 

 

TVOJE TERKY.