Je pátek, jde se kalit! Jo aha, já sem matka!
Pátek! Pátek! Tři kýble Cuba libre a tancovačka! Jo aha, já jsem zapomněla, já mám vlastně děti.
Nikomu nechci nalhávat, že můj vztah k alkoholu je velice pozitivní. Že jste si toho všimli?! Ne, tomu nevěřím. 2 x 9 měsíců bez mého oblíbeného pivínka, prosecca a vína?! Oh, ne. Jo ono se nesmí pít ani při kojení. Dej si malé pivo nebo skleničku vína. To mě ale přece nebaví. To nemá ten efekt ne asi? Je to tu, odendávám dítě od mého ňadra, které už nevypadá tak, jako kdysi (když zvednu ruce nahoru, jsou docela na svém místě, asi tak začnu chodit). Meda si odkrkává a já vím, že to bylo naposled, páč už jí jaksisi berou jiné pamlsky než já. Je mi to líto. Kontakt mezi matkou a dcerou. Kecám! Není! Cháá můžu začít popíjet. Místo panenek se mi objevily dvě skleničky sektu. A zapálily se mi podpatky:), teda zdravotní boty, po těhotenství se mi bortí klenba u nohy. Musím to vyřešit doma, páč po zkušenosti prvního opití po roce a půl procesu s Bertíkem na rodinné oslavě nic moc teda. Tolik nahromaděných emocí a konečně přijde ten ubohý a primitivní ventil. Tak jsme si to odbili a muž se na to musel psychicky připravit. Je mi blbě a myslím na lehkou kolu, sladkokyselé kuře od číňana a spánek. Ani náhodou. V šest ráno nic takového nepřiveze ani Rohlík.cz. Ale Medinka by chtěla vstávat. Auuu, která z těch tří jsi ty? Naštěstí je sobota. Muž má pochopení. Budu spát a budu spát celý den. Po převalování sem a tam v půl sedmé vstávám. Tragéd. Doba pominula a nyní jsme se s manželem domluvili demokraticky na tom, že pondělky a středy večer jsou jeho a úterky a čtvrtky moje. Dost uvažuji nad tím, zda osobní svobodu zmařím alkoholem. Asi stárnu. Ale jo. Holky mě ukecaly. Tak ráda svaluji zodpovědnost na někoho jiného. Po minulém nevinném vínku, které se protáhlo do šesté ráno (au) se raději připravím. Připravím! Začíná mi bušit srdce. Jde se ven, Terinko. Nahoď stahovací prádlo (ne to já nenosím), vystuženou práskačku, domaluj si obočí ať nevypadáš jako rys ostrovid, hele co to je? Začátek pigmentové skvrny?! Fuj. Vlasy jak krepák – žehlička na vlasy, ááá a červená pusa. Podpatky? No… pokud budeme tančit (ukecám je), tak nefunguje schéma tágo-bar-tágo. Víš, že chodíš jak připos… baleríny vyhrály. „Tak čáááu, přijdu brzo.“ Je šest, vedle baráku máme dětské hřiště. Koukám na ty mamky doooost povýšeně. Zavidíte co??? Nahodím brýle, zapálím cígo (hlavně si nešlukni, ať se nerozkašleš) a zpomaleně si prohrábnu vlasy. Zatáhnu okrasný tukový prstenec (s tím cígem nemůžu dýchat) a vypnu hruď. To je efekt co? Je mi jasné, co se jim honí hlavou. Vzívají mě, jako matku, co si to prostě umí zařídit. Pche na hřiště, to tááák a s dětma. Nasr.t. Véča, drinky, kdákot, děti jsou hrozné a chlapi nejhorší a první zívnutí… co to sakra… začínají mě neposlouchat oči. Půjdeme tančit! Proč se mi honí hlavou furt myšlenky na taxíka, sprchu a postel??? Né!
Na osazenstvu vidím zprávy mužům (je to dnes zatáhlý) a kalkalce, když teď pojedu domu, kolik spánku před sebou mám. Musím si zachovat pozici party ženy. Tak co bude?! Usilovně si přeji, aby mateřský gang řekl – my jdeme. Domů. A řekl, hurááá. Mám před sebou celých šest hodin spánku se špunty v uších. Když se nebudu sprchovat 6 a čtvrt! Procházíme kolem nějakého řvoucího podniku. Zachytím pohled mé kamarádky – že by? Nééé. Uf sešlo z toho, racio zvítězilo. Jsem zachráněna. Můj pohled a pokrčení rameny ovšem vypadá dost zklamaně. Jsem dobrá herečka. Nikdo to neprokoukl. Taxikář, pán kolem 80 let, se mnou jede a v zatáčce se pomalostí asi překlopíme. Cožpak, dědku, nechápeš, že nesplnim timing! Takhle šest hodin spánku nedám. Koukej přidat. No bodejď jo, děda má za ženu thajku, je o dost mladší než Vy, povídá. Jo? A kolik jí asi tak je? 20. Ufffff. Ale Váš muž má stejně štěstí, takovou mladou ženu. Můj muž je mladší než já. Drobné si nechte. Už to nezachráníš, dědkoslave. Nejdu spát ani na čerta (bez umytí a nalíčená) ani na kovboje (přídavek bot v posteli). Poslušně se umyju, odlíčím – kam zmizelo to obočí sakra? Vezmu si froté pyžamo a špunty do uší. Natřu si ruce bambuckým máslem.
Nic erotického se mi nezdá. Zase jsou v posteli všichni. Zadkem je odšoupnu. Ráno jsem šťastná, že si udělám zelený čaj a žitný chléb (kde je to snídání čínských polívek po chlastu?!). Jo, Medi, jdeme… oblíkám si tepláky a kecky. To víš, že jo…jdeme na hřiště. „Čáááu holky, co dnes budete vařit?“ Musím si po včeru žižkovské pískařky získat na svou stranu. „Vídíte jí, jak se nese? Nádhera? Asi ňáka manažerka, co nemá děti. Stějně jí to nesluší.“ ufff je mi odpuštěno. Bábovičko, poveď se mi, jestli se mi nepovedeš – na panáka nepojedeš.
Na zdraví, Terky