A tak jsem se těšila, co ten Voayer zase vymyslí. A vymyslel. Nahé muže jako exponáty. Jako první jsem si začala mnout ruce nad tím, že si zase natáhnu gumovou rukavici a budu si smět exponáty pohladit. Na výstavě nahých žen jsem tak učinila, bylo to pro mne skutečně (r)evolouční. Jak už u mě bývá zvykem, nic není jen tak. Asi měsíc po tom, co jsem článek vydala, mi přišel takový nenápadný e-mail. Byl od ženy, které jsem se dotkla, a ona tak krásně řekla ono magické ‚‚Děkuji”.

Jsme spolu šest let, máme jednoho syna a druhé kindersurprise na cestě. Vím, že se doopravdy milujeme. Ale… Ale každodenní stereotyp, ale kde je ta zamilovanost jako na začátku vztahu, ale kde jsou ty spontánní okamžiky, ale co se to s námi děje, ale proč se hádáme, ale já si chci...