Výstava skutečných nahých mužů a mé odhalení

 

Já vím, já vím, že nedočkavě čekáte na odhalený pohled na Výstavu skutečných nahých mužů.

 

Autor akce a drahý přítel Mário Petreje koule skutečně vlastní a evidentně si je umí připnout. Já miluji nevšední akce. Jako první mě dostala Výstava skutečných nahých žen.

 

 

Můj článek si můžete přečíst tady:

 

https://www.terapije.cz/jsem-voayer-rada-jsem-nestydate-pozorovala

 

A tak jsem se těšila, co ten Voayer zase vymyslí. A vymyslel. Nahé muže jako exponáty. Jako první jsem si začala mnout ruce nad tím, že si zase natáhnu gumovou rukavici a budu si smět exponáty pohladit. Na výstavě nahých žen jsem tak učinila, bylo to pro mne skutečně (r)evolouční. Jak už u mě bývá zvykem, nic není jen tak. Asi měsíc po tom, co jsem článek vydala, mi přišel takový nenápadný e-mail. Byl od ženy, které jsem se dotkla, a ona tak krásně řekla ono magické ‚‚Děkuji”.

 

Napsala mi, že to byla ona a že by mě ráda poznala. To bych opět nebyla já, kdybych si neřekla:

 

‚‚Wow, matka od dvou dětí, co bych nepoznala nové a nezeptala se, jak se takový exponát vlastně cítí a co vede ženu jako tuto k tomu, aby na sebe nechala sahat?” A už jsem se zase tetelila blahem nad něčím nenormálním.

 

Domlouvaly jsme se a domlouvaly, až z toho vždy sešlo.

 

 

• ZEN ŽEN

 

Teď v sobotu jdu načerpat zen na jógu.

 

‚‚Jakže se to jmenujete?” táže se dáma na recepci.

‚‚Kinclová. K-I-N-C-L-ová,” hláskuji.

 

Najednou se zvedne štíhlá žena. Vidím ji jen periferně. Stoupne si vedle mého upoceného já a šeptne svým erotickým hlasem:‚‚Jste Terka? Ta co píše články? Já jsem Lucie. Z výstavy. Hladila jste mě.”

 

A bylo po zenu a dýchání prány. Ať chceš, nebo ne, s kým se máš potkat, se prostě potkáš. Neviditelné nitky osudu a ‚‚náhody” skutečně rozum nevymýšlí.

 

 

• No ale zpět k naháčům

 

Byla jsem nad věcí a mé rádoby ‚‚pochechtávání‘‘ a dělání, jak to mám u (jak by řekli přátelé zo Slovenska a nemyslí to hanlivě, jen mi to sem sedne)... u pičky cvičky, bylo jasným majákem, že jsem nervózní. S nahým mužským tělem mám bohaté zkušenosti. Můj otec se rád a všude producíruje, jak ho Bůh stvořil. Je blažený, když na něm spočine nejedno oko.

 

Viděla jsem asi 12 nahých mužů za 15 minut. Expozice pro skupinu trvala 3 hodiny. Já jsem nakráčela v 17:00 hodin a přesně v 17:12:56 jsem si překotně oblékala kabát a pátrala po cedulce EXIT. Mário viděl, jak spěchám, až jsem málem spadla ze schodů. A to jsem neměla podpatky.

 

‚‚Čo Těrka? Ideš? Čo tak skvor?” koukal se pobavenýma očima. Je mi jasné, co se mu honí hlavou. Teda to raději ne a ještě to slovo honí!

 

Přesně mě napadlo: Těrka, chudák tvoj muž, pokud jeho nahotě dáš 15 minut pozornosti. Chá chá. No a co! Tak mě to zaskočilo. Právě asi můj muž je jediný, který si můj pohled zaslouží. Táta by si to zjevně přál, ale tam raději svůj zrak odvracím. U snídaně. Oběda, svačiny, procházky po zahradě i večeře.

 

• Viděla jsem vše

 

Opravdu vše. Rozcapeného pána na gynekologickém křesle. Nejvíce mě uchvátilo jeho kukátko (má přezdívka pro řitní otvůrek plný potvůrek). Ale tak jsem se styděla se dívat, že jsem raději začala povykovat vtípky a chichotala jsem se. Pán v kukle mi stále koukal do očí. Byly tam jen ty oči a ten… pipín. Ačkoli ostatní lidé zjevně při nahlížení na obnažený exponát nechtěli být rušeni. Snažila jsem se zapříst rozhovor s okolím, ale nebyla jsem vyslyšena.

 

Raději jsem se před svou trapností odebrala do jiné tmavé místnosti, kde na mě čekal muž na podpatcích. Byl ve tmě, tak jsem mohla chvíli zírat. Zjevně jeho oči byly přivyklé tmě a viděl, jak na něj brejlím. Už vidím, jak ke mě natahuje gumové rukavice, abych se ho dotkla.

‚‚Já? Ukážu na sebe. Cháá chááá. To já…,” věděla jsem, že když couvnu, budu za  frigidní dilinu. Tak jsem sebejistě natáhla rukavice a přiblížila se k muži. Jak jsem se přibližovala, muž na podpatcích si zjevně všimnul mého výstřihu a málem upadl z bednění. Vratké podpatky. To říkám furt, nauč se v tom nejdřív chodit.

 

Takže jsem se ho musela chytnout, ať jsem chtěla, nebo ne. Zabránila jsem tak pádu nahého exponátu. Jen takové vsunutí. Omylem jsem kamarádovi napsala do SMS místo výstřihu výstřik a kamarád zase málem spadl ze židle. Myslím, že kdyby si exponát všiml toho druhého, odvezli by ho nohama napřed (emotikona brečící/smějící se smajlík).

 

No nic… to je jen taková slovní hříška.

 

Muže už tedy držím. Chichotám se. Pomohu mu na nohy a nesměle ho hladím po zádech. A on na mě zničehonic vyšpulí zadek? No... otřáslo to se mnou. Nevěděla jsem, zda ho mám pleskout, nebo… radši nic. Nedivila bych se ničemu. Pak se otočil en face de la pindík přesně před můj obličej. A je to tu.

 

‚‚I tam?” táži se úzkostně, už bez chechtání.

OK... i tam. Přejedu po pindíkovi, dvakrát se křečovitě a nahlas zasměju. Stáhnu rukavice a překotně utíkám do dalších místností.

 

• Těrka, Těrka...

 

Nahý pán na gauči, obnažený pán s kuklou, pán v rouše Evině (teda Adamově na kříži), muž bez zjevné dysfunkce, pán sedící, pán klečící, chybí mi pán skákající, tedy zcela upřímně, a já už letím ze schodů všechno TO vstřebat.

 

• Bič a pryč aneb taxikář se mě asi bál :)

 

Má hlava si o já myslela, že já je oráchlejší. Má duše se styděla. Rychle zavedla mé tělo do taxíku.

‚‚Kde jste byla?” táže se bodře taxikář.

‚‚To nechcete vědět,” sděluji udýchaně.

‚‚Do Roztyl teda jo? Heleďte, já jsem zvyklý na ledacos.”

 

A tak jsem mu to pověděla. Nastalo ticho. Jeli jsme lesem kdesi v Roztylech. A já mu už se smíchem na tváři říkám: ‚‚Za normálních okolností bych se bála, že tady zastavíte a něco se mnou provedete. Dneska bych se… být vámi… bála já. Mám totiž v tašce bič. Jo a chcete vidět fotky?”

 

Tu rychlost, s jakou mě ta nebohá bytůstka vysadila z vozu před restaurací, kam jsem mířila dát si toho největšího ptáka na světě (kachnu), pouhé oko nestačilo zaznamenat. Cítila jsem pouze pach spálených gum a předsevzetí, že tudy už nikdy nepojede a před Drive Housem už nikoho nenabírá.

 

Jo… prostě jsem se styděla. Bylo tam spousta chlapů a nebyli 4%, což mě překvapilo nejvíce. Byly ženy a byli muži. Až to rozdýchám a u terapeuta si zpracuji své celoživotní trauma, tedy mužské tělo, budu se zase těšit. Jsem zvědavá, co ten slovák voayerskej zase vymyslí.  

 

PS: A až se potkám se slečnou Lucií, můžete se těšit na vyprávění o tom, jaké to je být exponátem, teda pokud mi dovolí… se zeptat.

 

Terky