ÚTERKY U TERKY

A tak jsem se těšila, co ten Voayer zase vymyslí. A vymyslel. Nahé muže jako exponáty. Jako první jsem si začala mnout ruce nad tím, že si zase natáhnu gumovou rukavici a budu si smět exponáty pohladit. Na výstavě nahých žen jsem tak učinila, bylo to pro mne skutečně (r)evolouční. Jak už u mě bývá zvykem, nic není jen tak. Asi měsíc po tom, co jsem článek vydala, mi přišel takový nenápadný e-mail. Byl od ženy, které jsem se dotkla, a ona tak krásně řekla ono magické ‚‚Děkuji”.

Otázkou je, zda se ze mě po shlédnutí této kontroveznosti stala lesbička nebo vyšinutý zhýralec. Při pozvání Poslední výstavu skutečných nahých žen v dubnu tohoto roku moje provokativní já zajásalo.

Já jo. A ráda.

Ale jsem. Hrabe mi. Hrabe mi takovým způsobem, že mám i halucinace. Čekám v čekárně u psychiatra. Bože to slovo. Tečou mi slzy po tváři.

Můj život se na v roce 2017 zastavil. Skončil. Propadl se. Propadla jsem se já. Já! Chodící ego, malá holka, sebestředný spratek a princezna z Vodochod.