Dokona_LOST

Ano...je to dávno. Já vím. Skoro rok jsem nepoložila prsty na klávesnici. Byla jsem tak trochu LOST. Ztracená...

 

Jak začít? Asi pravdivě a věcně jako vždy. Prošla jsem si velkou krizí, kdy se můj pečlivě zarámovaný obraz dokonalosti sesypal asi jako já. Rozbil se a já jsem jsem zjistila, že rámování obrazů jeden z mých nešvarů. Rámuji přátelství, rámuji rodinu, rámuji manželství a rámuji sebe. Ještě ten vymazlený rám přejedu růžovou barvou a pofoukám hvězdným prachem. Pak aby byl dokonalejší ho vystavím na instagram a ještě přejedu líbivým filtrem. Dokonalost. 

 

Ovšem nějak mi nedošlo, že se na ty obrazy v mé mysli práší, rámy trouchniví a také padají. 

 

"Terezo, chcete ty obrazy zase rámovat nebo přerámovat?" ptá se mne má paní terapeutka. 

"Ráda bych, ale vím, že je to blbost. Mám obrovský strach, co je na té zdi, kde nic nevisí. Nejistota a strach z budoucnosti. Ten rám mi ulevuje. Zároveň si uvědomuji, že se každého snažím podvědomě vměstnat do oné škatulky tak, aby to mému já vyhovovalo. Chápu, že každého, kdo visí v mém obrazu tím nevědomě terorizuju. A chápu, že pak ten rám praskne a obraz se vysype."

 

A vlastně k terapii bych se ve svých článcích ráda dostala. Chodím na ni již čtvrtým rokem a pravda je taková, že jsem se sezením věnovala pečlivě 3x týdně. Můj blog se jmenuje příhodně. Terapie mě dostala k tomu, že jsem sama začala studovat Pražskou psychoterapeutickou školu a těším se, že budu pokračovat dál. 

 

O fázích terapie, jednotlivých tématech, mých výšinách i propadech, hledaní sebehodnoty a sebevědomí, možné bipolární poruše, paníckých úzkostech, depresích, vzorcích chování a taky o zamyšleních bych se s vámi skoro po roce ráda podělila. 

 

Zatím vykopávám první článek a ptám se vás? Co vás ohledně terapie jako takové zajímá? 

 

S láskou 

 

Terka