O dopisech v lahvi. Taková debilita!

 

Co to máš zase za debilitu? To je ale číčovina (záměrně zanechávám to písmeno P na začátku). Tato číčovina zachránila už na začátku váš vztah. Pamatuješ, jak jsi nevěděla, jak svému muži říct, že je něco v nepořádku?

 

Jak jsi mu toho chtěla tolik vyjádřit, ale styděla jsi se o těch hlubokých věcech mluvit? Předně jsi horká hlava,  hádavý cholerik a hysterická slepice. Skáčeš lidem do řeči a když má někdo pomalejší vyjadřování, doříkáváš věci za něj. Styď se. Až později Ti došlo, že za slovy: ‚‚Ty za to můžeš… TY. TY! TY! Ty!!!. Je ukrytá malá holka, která se bojí říct, že má strach. Strach ze života a ze samoty. Své strachy v obraně projektuješ do toho, koho tolik miluješ. Děláš to dost často, viď, Terky. Co vše ale muselo přijít, aby sis uvědomila, že za ukazovacím zájmenem TY se skrýváš jen a jen TY sama, ne okolní svět a předně Tvůj muž.

 

Začala jsi mu psát zoufalé maily, plné výkřiků do tmy. To už je dnes téměř 9 let. Za tu dobu se tento fenomén vašeho vztahu povznesl. I on, horká hlava a muž, který neumí hovořit o tom, co cítí uvnitř. I on pochopil, že je to jistá netradiční cestach, jak získat odstup a svůj prostor. Jak mít svůj čas na vyjádření bez toho, aniž by jsi cokoli říkala za něj. A tak i tvůj muž pokračuje ve hře už tolik let. Největší vyvrcholení tohoto jevu nastává o Vánocích, kdy tvůj muž do větví přezdobeného stromu dá ten nejočekávanější dárek. Dopis pro tebe, kde se naučil hodnotit to, co neumí bez alkoholu a slabé chvilky říct. Přiznává své chyby a taky ti napíše, za co všechno tě má rád. Na to přece čekáš každou minutu. Hodinu. Den. Měsíc. Rok. Vánoce. Hru opětuješ.

 

Jen… tento rok jsi poprvé nevěděla, co do toho dopisu napsat. Rok 2017 byl nejtěžší rok tvého i jeho života. Prošli jste si dnem. Osobním i vztahovým. Ty jsi se zhroutila a skončila na antidepresivech a rok docházíš na terapii. On to ustál. Když ses po půl roce začala rovnat, začal se dna dotýkat on. Jak on? On je přece dokonalý a vše ustojí. On je především člověk, který se o tebe tolik bál. Udělal tolik vnitřních změn, o kterých ani nevíš a hlavně shodil spoustu kil. Začal řešit svůj vnitřní svět útěkem k alkoholu. To je ti také blízké, že?

 

Hádky, výčitky, nestabilita, labilita, má jinou, ať je radši tlustej, odchody z domu, křivdy a sesypání vnitřních hodnot. To vše byl rok 2017. Pak přišel on. Zoufalý. Miluje Tě, ale neví jak dál. Podává Ti prázdnou lahev a říká: ‚‚Pojď dáme tam všechny na papír všechny křivdy a hodíme to spolu do řeky. Nikdy se k těm sračkám, které se tak dlouho jako průhledná nit táhnou námi, nevrátíme.”

 

‚‚Pche, zase jedno z velkých gest!‘‘ ale uděláš to, protože i pro tebe on znamená nejvíc.

 

A tak to přišlo, mezník ve vašem vztahu. Symbolická lahev, protože u tý si vždy řeknete nejvíc, ale to už by stačilo, protože ta způsobuje tolik bolesti a upřímnosti. Je čas na nové začátky a prázdnou lahev, která spolkne papír s dopisem a pak odpluje do moří.

 

Ta úleva, když je to venku. Možnost se nadechnout a nechat lahev plout po Vltavě. Nechat křivdy  jít pryč a udělat čáru a začít jinak. S tím, co se skrývá za slovy a pláčem a bez studu. S odpuštěním jemu a hlavně sobě.

 

Nebýt lahve s alkoholem, nebyly by problémy. Na druhou stranu by asi bylo spoustu vnitřní bolesti. Co je lepší. Dostat to ven neohrabaným způsobem nebo to říct jinak a s rozmyslem?

 

Občas sama nevíš. Ale víš, že právě lahev je velká symbolika vašeho vztahu. Tak jí odšpuntuj a poděl se s ostatními.

 

Tvoje Terky